Čtyři plus jedna

Dneska mě probudilo bušení do zdi. A hned následně vrtání, sbíjení a podobné zvuky, jako když někdo bourá zeď. Tedy, nebylo to jako. Proč já se pořád divím? Všude, kde se vyksytnu, se většinou něco začne přestavovat. Naposledy v Brně několikaměsíční oprava fasády a kanalizace. Tady v naší bytovce v Hamburku to jsou kompletní rozvody teplé vody a někdo si nechá při té příležitosti propojit WC a koupelnu. Jeřáb nám před dům postavil dvě boudky se záchodama a sprchama, schodištěm vede hadice, ze které na každém z pěti pater čouhá kohoutek. Víc asi nemusím dodávat, dokážeme si představit, jak to tu bude v nejbližších dnech (snad ne týdnech) vypadat :D Plánuju si okružní jízdy po hamburských parcích.

Jinak se máme dobře a na nudu se nemůžeme stěžovat. Stále pročítám inzeráty, registruju se na pracovních portálech a začnu obepisovat firmy jen tak. Překladatelskou pozici aby v Hamburku pohledal… Myslela jsem, že to bude jednodušší. Ale tak první týden, co bych chtěla, že… Zkusila jsem jen tak z nedostatku jiných příležitostí zajít na pohovor do jedné restaurace u Labe, že prý pomocná síla do kuchyně, ale nabízeli o dost nižší plat než je plánovaná minimální hodinová mzda, tak jsem si to nakonec rozmyslela. Probrali jsme to i s našimi domácími a došli jsme k tomu, že na neodbornou a ještě mizerně placenou práci je ještě čas.

Takže jsem vlastně žena v domácnosti. Vařím, peru, žehlím… HejTi naznal, že si na ty teplé večeře asi zvykne :D No ale i v tomto odstavci se musí objevit takový ošklivý, nepěkná věc. V kuchyni je to tu malé, nahuštěné, mísy plastové v mísách porcelánových, v rožku za odpaďákem. A tak se stalo, že objednávám novou cibulákovou mísu. Domácí říkali, že to je jedno a ať si s tím nedělám starosti, ale já myslím, že to přece nejde, tak jsem probrouzdala internet. Když už jsem myslela, že nemám šanci ji najít (To byste nevěřili, kolik existuje druhů cibulákových mís!), koukla na mě z E-bay. Už je objednaná.

Co se mi tu teď moc líbí, je počasí. Je krásně slunečno, teplo, prší jen občas. To je moc fajn. O víkendu jsme si s HejTim naplánovali výlet na Falkenstein Ufer. Je to vlastně projížďka kolem Labe směrem k moři. Projeli jsme městem až k přístavu, potom po takové promenádě mezi starými námořnickými domečky a supermoderními vilami až k takové říční pláži.

Všechno super, řeka široká, lodě obrovský, domečky malebný, lidí mraky a najednou na mě HejTi volá – stojí u cesty a máchá rukama. A zadní duša je úplně prázdná. Jak my jsme si nadávali, že jsme nechali náhradní ve sklepě s tím, že když jsme ji nepotřebovali ani jednou během 500 km podél Dunaje, tak ji určitě nebudeme potřebovat ani teď na 15 km sobotním výletě! A tak jsme udělali čelem vzad a že jdeme hledat cyklo obchod, kde by nám pomohli. Nikdo z kolemjdoucích neměl ani páru, kde by se něco takového mohlo nacházet, a tak jsme prostě šli zpátky. Pamatovala jsem si, že jsme kolem nějakého cyklo obchodu jeli, ale  netušila jsem, kde přesně. A světe div se, po 2 km se vedle nás vynořil – otevřený, duše měli, dokonce jsme nám půjčili nářadí na výměnu, abychom nemuseli platit 10 euro za práci. HejTi prohlídl plášť, ale nic ostrého v něm nenašel. Tak jsme to vyměnili, starou dušu schovali do báglu a vyrazili na druhý pokus o projížďku k Falkenstein Ufer.

Inkriminované místo prvního píchnutí jsme se smíchem minuli. A po pár kilometrech na mě HejTi zase volá – stojí u cesty a máchá rukama. Ano, nedělám si srandu, fungl nová zadní duša byla zase úplně prázdná.

I sesuli jsme se na lavéčku, snědli oběd z dózy pozorujíce start nějakého Airbusu na druhém břehu Labe a vydali se zase pěšky zpátky. Falkenstein Ufer bude cílem některý další víkend. Abych z toho vyvodila něco pozitivního – cestou zpátky jsme si popovídali víc, než kdybychom jeli kolmo, naučila jsem se vyměňovat duši (já jsem to fakt nikdy nepotřebovala!) a HejTi záplatovat.

V neděli jsme šli do stejného kostela jako minule a v kázání bylo mimo jiné něco o tom, že 300 rakouských kněží, poslalo do Vatikánu dopis s výzvou k reformě církve… Nevím tomu hlavu patu, ale našla jsem k tomu krátký článek na Radiu Vatikana: http://storico.radiovaticana.org/ted/storico/2008-11/244335_vatikanosterreich_pfarrer-initiative_in_der_glaubenskongregation.html

No a na závěr něco dobrého – uvařili jsme společně docela dobrý nedělní oběd pro všechny :) Zeleninová polívka a žampionový omelety, mňam.

Co je novýho u vás?