Strach?!

Tréma.

Obava. 

Strach.

Každý je zná. Můžou být správným vybuzením k výkonu, ale když je jich přemíra, tak brzdí, někdy i úplně paralyzují. A jak potom žít naplno, když se necháme trémou, obavami a strachy svazovat? Nejde to, no. Ale už jste zažili ten pocit, kdy jste se překonali a ... tu "triviální" otázku na přednášce položili ... na tu písemku jste šli ... na to podium jste vylezli ... do té zpovědnice se odhodlali ... na tu akci jste odjeli? Já taky ;) 

Dál se bojím spousty věcí a situací, ale vždycky o kousek míň. A není to jen tak, že by se ze mě z ničeho nic stával Nebojsa. Je to trochu vůle a trochu Boží podpora. 

Schválně, kolikrát myslíte, že v Bibli Hospodin říká: "Nebojte se!"? No, já jsem to osobně nepočítala, ale biblisté prý tvrdí, že 366. Na každý den v roce (a i s přesupným se počítá) jedno povzbuzení!

Strach je přirozená lidská vlastnost, i Jan Pavel II. v den svého zvolení  papežem asi měl obavy, když měl předstoupit před nacpané svatopetrské náměstí a vyslovit první slova jako nová hlava církve. A víte, co řekl? "Nebojte se!"