Die Pfingsten - Letnice

Hier kommt "Das Wort zum Sonntag" vom 10. Mai 2008,

gesprochen von Stefan Claaß

 

Wovon träumen Sie? Wovor haben Sie Angst? Auf wen können Sie sich verlassen? Ich würde das gerne mal die Leute hier auf dem Markt fragen. Aber natürlich macht man das nicht. Solche Fragen sind Privatsache.

So dachten ursprünglich auch die Jünger Jesu. Nach Ostern haben sie sich in ihren Häusern getroffen, sie haben ihre Erlebnisse mit Jesus debattiert, seine Auferstehung gefeiert, sie haben gebetet und miteinander gegessen. Ganz privat. Aber dann kam Pfingsten.

An Pfingsten trieb es sie aus ihren Häusern. Raus ins Freie. Petrus, Jakobus, die anderen Jüngerinnen und Jünger predigten, redeten mit den Leuten in der Stadt. Die waren alle unterschiedlicher Herkunft mit unterschiedlichen Sprachen, und dennoch: sie verstanden einander! Umgekehrt haben die Leute gesehen, dass diese Christen eigentlich nicht zusammenpassten. Reiche Kaufleute und Fischer aus dem Norden, noble Frauen und Huren, ausländische Händler und Sklaven. Normalerweise hätten solche Menschen nichts miteinander zu tun gehabt. Normalerweise. Aber jetzt war ihr gemeinsamer Glaube an Jesus Christus stärker als alle sozialen und kulturellen Unterschiede. Durch ihn haben sie zusammengefunden, ihr Leben und ihre Hoffnungen geteilt.

Viele Menschen in der Stadt, die das zunächst nur beobachtet hatten, fanden das attraktiv und schlossen sich an. Sie haben eine Kraft zum Aufbruch in sich verspürt, die nicht aus ihnen selber kam. Sie waren begeistert von Jesus Christus, mit dessen Hilfe sie einen weiteren Horizont gewonnen haben. Damit haben sie die Gesellschaft in ihrer Stadt ganz schön aufgemischt.

Ich bin froh, dass der Geist Gottes auch heute noch weht. Wir brauchen ihn. Tagtäglich sehen wir, dass wir nur aus eigenen Kräften und Ideen keine gerechte Gesellschaft herstellen können. Wir brauchen tieferes Verstehen untereinander.

Es ist doch enorm, wenn ein Hartz-IV-Empfänger seine Sorgen mit einer Zahnärztin teilen kann. Und umgekehrt. Es ist enorm, wenn ein Landwirt etwas vom Leben der Studentin aus Kamerun weiß. Und umgekehrt. Wovon träumt so jemand? Was ist für sie und ihn ein sinnvolles Leben?

Der frische Wind durch Gottes Geist hilft uns, nicht in Schubladen zu denken: die Rentner, die Jugendlichen, die Arbeitslosen, die Wohlhabenden, die Migranten. Gottes Geist hilft uns auch scheinbar fernen Menschen nahezukommen, wie jetzt hoffentlich in Birma. Gottes Geist lässt uns miterleben, was passiert, wenn Menschen sich über bisherige Grenzen hinweg verstehen. Darum ist es gut, wenn wir unseren Glauben nicht nur als Privatsache betrachten.

Das Wort "privare" ist lateinisch und heißt "berauben". In der Tat berauben wir unsere Gesellschaft, wenn wir unsere Energie, unseren Glauben und unsere Sehnsucht nur für uns behalten. Ich glaube, wir profitieren alle davon, dass Gottes verändernde Kraft Menschen ermutigt aufzubrechen und auf andere zuzugehen.

Frohe Pfingsten!

 

 

---

Pro lidi, co nevládnou němčinou, jsem vytvořila amatérský překlad:)

 

 

 

             Slovo na neděli 10. května od Stefana Claaße

 

            O čem sníte? Z čeho máte strach? Na koho se můžete spolehnout? Na tohle bych se někdy rád zeptal lidí na trhu. Ale je jasné, že to neudělám. Takové otázky jsou osobní věc.
            Tak původně přemýšleli i Ježíšovi učedníci. Po Velikonocích se stkávali ve svých domech, diskutovali s Ježíšem o svých zážitcích, slavili jeho vzkříšení, modlili se a společně jedli. V naprostém soukromí. Ale potom přišly Letnice.
O letnicích je to vyhnalo z jejich domů. Ven do světa. Patr, Jakub a ostatní kázali, mluvili s lidmi z města. Byli to lidé různého původu, mluvili odlišnými jazyky, a přesto - navzájem si rozuměli!
            A naopak, lidi viděli, že křesťané se k sobě vlastně nehodí. Bohatí obchodníci a rybáři ze severu, vznešené dámy a prostitutky, zahraniční kupci a otroci. Normálně by tyhle lidi neměli vůbec nic společného. Normálně. Ale teď byla společná víra v Ježíše Krista silnější než všechny sociální a kulturní rozdíly. Díky ní se sešli a sdíleli svůj život a svoje naděje.
            Hodně lidem z města, kteří to nejdřív jen pozorovali, to přišlo atraktivní a přidali se. Ucítili v sobě sílu ke změně, která nevycházela z nich samých. Byli nadšení Ježíšem Kristem, s jehož pomocí si rozšířili obzor.
Jsem rád, že tenhle boží duch vane i dnes. Potřebujeme ho. Denodenně vidíme, že ze svých vlastních sil a nápadů nemůžeme vybudovat spravedlivou společnost. Potřebujeme hlubší porozumění sobě navzájem.
            Je to přece úžasné, že nazaměstnaný příjemnce sociálních dávek může sdílet svoje starosti se zubní doktorkou. A naopak. Je úžasné, že zemedělec ví něco o životě studentky v Kamerunu. Co je pro ni a pro něj smypsluplný život?
            Svěží vánek božího Ducha nám pomáhá, abysme nemysleli na šuplíky: důchodci, mládež, nezaměstnaní, bohatí, migranti. Boží Duch nám pomáhá přiblížit se zdánlivě vzdáleným lidem, jako snad teď v Barmě. Boží Duch nás nechává společně prožívat to, co se stane, když pro to, aby si lidé rozuměli, nejsou hranice překážkou. Proto je dobré, když se na naši víru nedíváme jako na čistě osobní (privátní) věc.
            Latinské slovo "privare" znamená oloupit. Ve skutečnosti olupujeme naši společnost, když si necháváme svoji energii, svoji víru a svoji zaujetí je pro sebe. Věřím, že všichni jsme obohaceni tím, že boží síla proměňovat dodá lidem odvahu vydat se na cestu a přiblížit se druhým.
            Veselé letnice!