Díl třetí: Den u řeky

Když jsme ráno, no vlastně spíš dopoledne:), vykoukli ven, připadali jsme si jak na prázdninách. Až neskutečně modrá obloha, nikde ani mráčku, sluníčko zatím příjemně hřálo, ptáci řvali... Romantika až na půdu:) Svádělo nás to k lenošení, určitě to znáte – je teplo, pohoda, nic nemusíte... Ale přece tu neproflákáme celej den na lavičce na dvorku, a tak jsme se rozhodli pro akci. A protože bylo fakt teplo, chtělo to nějakou vodní akci:)

Seběhli jsme na baixu, počkali na autobus č.10 (jezdící sauna:) ) a za čtvrt hoďky jsme vyskakovali na Portele, tu už znáte;) Tentokrát jsme ale neprolízali eukalyptovýma pralesama ani zarostlýma zahrádkama jako já tehdy. Úplně nám stačil ten písek zarývající se bosých noh, kamínky, který jsme vybírali zprostřed řeky, vody po kolena, povídání ve stínu na druhým břehu...

A pozor - poprvý jsem hodila žabku! Jen tak jsem to zkusila, že to asi stejně je marný a najednou - třikrát, možná i čtyřikrát se odrazila! :-) A nejen jedna :-)

Celý den byl prostě zase výjimečný a to i tím, že když jsme se brodili zpátky, vzali jsme to nějakou hlubší stranou a výborně jsme si zmáchali kraťasy i sukně :D Ale komu by to vadilo, takový detaily!

Na břehu jsme pak pomalu schli, pořád bylo víc a víc věcí k povídání a začínali jsme chápat některý lidi, který jsme do tý doby ani jeden nechápali, totiž že můžou celej den strávit na pláži:)

Cesta zpátky nás zavedla k bílé zdi, kde mladí umělci už dokončili obrazy, které si můžete prohlídnout rozmalovaný v jedné z prvních fotogalerií, a rozpracovali další. O té zdi vím vlastně už dva měsíce a myslím, že by to bylo úplně ideální lákadlo pro sprejery. V Coimbře jsou víc nebo míň podařený graffiti a tagy skoro všude, a nechce se mi věřit, že by tahle zeď unikla jejich pozornosti. To spíš respektujou tvorbu ostatních a to se mi strašně líbí.

Prošli jsme se po čtvrti, kde jsem přebývala první týden tady, podívali jsme se, kam jsem chodila na net, dali jsme si výbornou portugalskou polívku (jak se jmenovala už netuším, ale byly v ní fazole a těstoviny). Potom jsme nakoupili pár věcí na vandr a pár věcí jen tak na chuť,  a zjistili jsme, že poslední autobus nám před půl hodinou ujel (tedy pře 20 minutama, měl prý zpoždění ;) ).

A tak jsme se vydali pěšo, noční Coimbrou. V dálce jsme viděli universitní věž, na který jsou ty zvony, který nás každý ráno budily, minuli jsme svítící žluto-zeleno-červeno-modrý most Pedro a Inês, na kterém jsme měli o pár dní později vydatně promoknout (ale to by nás v tu chvíli ani ve snu nenapadlo:) ). Nákup byl dvakrát lehčí, dyť ho nesli dva, a za chvíli už jsme byli „doma“.

A že se nám ještě nechtělo na kutě, tak prý pustíme si film. Jenže ouha, to bych musela mít na počítači nějaký schopný přehrávač :)) Což jsem neměla. A tak HejTi poznal ten den ještě jedno moje oblíbené coimberské zákoutí – taras před fakultou psychologie, kde se dá chytnout univerzitní wifi. Nicméně, stáhnout tam něco nebylo vůbec tak jednoduchý, a když už se nám podařilo nainstalovat nějaký program, tak to stejně nešlo a tak jsme zkoušeli dál a dál, a až po krásné romantické snad hoďce jsme odcházeli úspěšně :)

To ale nic neměnilo na tom, že jsme si celý ten bezstarostný den výborně užili. Nemyslete si ale, že celý týden byl takovýhle idylický;) Počasí je holka vrtkavá a my jsme měli nazítří namířeno do hor.