střípky

dávno, dávno tomu, co jsem vám naposledy psala. ono totiž, i když každý den by se asi našlo něco, o čem bych mohla psát, ne vždycky mám na psaní náladu. a hlavně – chtěla bych vám do česka posílat nějaký hezký, milý, pozitivní nebo aspoň vtipný zprávy a ty jsem v posledních dnech nacházela strašně těžko. tak nějak se různý problémy táhnou moc dlouho, zamotávaj se a pořád vyskakujou další a... ale co, radši budu psát něco hezkýho, proč se hrabat v depce, když už zase svítí slunko.

nebude to dneska žádný román, jenom pár střípků... ono totiž z těch střípků se pak dá ledacos poskládat.

tenhle týden se v aac (asosiação académica de coimbra), to je takový univerzitní kulturák, promítají filmy. plakáty jsou obrovský a varují, že jestli chceme něco vidět, tak musíme  přijít včas, protože sál je malý. tak jsme se domluvili s veronikou a michalem (to jsou moji brněnští spolužáci) a za pět minut devět jsme otvírali dveře. do poloprázdného sálu. až tak po dalších deseti minutách se tam začali trousit další lidi. inu zase jsme nějak zapomněli, že jsme v portugalsku. příště už jsme přišli poučeni až pět minut po začátku a rozhodně to nebylo pozdě.

první film byl z angoly, o válečném veteránovi, který si teď znova hledá místo ve společnosti. víc vám prozrazovat nebudu, protože si myslím, že filmy jsou od toho, aby se na ně lidi dívali. a taky proto, že neumím převyprávět ten příběh tak, abyste z něho něco měli. a kromě toho už jsem viděla lepší filmy... ale stálo by myslím za zamyšlení, kolik toho víme my středoevropani o tom, že v angole se od šedesátých let vedly až do roku 2002 války? do roku 75 proti kolonialismu, a potom občanská válka... a že první angolský prezident patřil mezi dvě procenta angolského obyvatelstva, kteří uměli číst a psát... nevím, možná sledujete světovou politiku víc než já, a tak o tom víte víc, ale já se tady dozvídám spoustu nových věcí, který se týkají právě bývalých portugalských kolonií. oni totiž portugalci sice od 75 už oficiálně žádný kolonie nemají, ale stejně jsou s těmi zeměmi pořád spjatý. a teď to nemyslím negativně – je tu spousta studentů z brazílie, z pricova ostrova, kapverd a timoru už jsem tady taky nějaký potkala, promítají se tu filmy z angoly a guiné bissau... a to je určitě jenom zlomek, který se náhodou dostal až k mým uším a očím.

druhý film – central do brazil – měl dokonce i nějaké nominace na oskary. je to příběh malého chlapce a starší paní, je to příběh o hledání kořenů a cesty k druhým. je to vlastně taková road movie, ale rohodně ne komedie. ale jestli se na něj někdy podíváte, určitě se i zasmějete, žádný strach.

třetí film byl vlastně muzikál, z guiné bissau. ten bych na rozdíl od central do brazil podruhý vidět nemusela, ale byl to dobrý trénink na čtení portugalských titulků:) protože jednak se část děje odehrávala v paříži a potom - schválně jestli víte, jakým jazykem se mluví v guiné bissau?

a poslední film, z portugalska, ten uvidím dneska večer.. tak snad budu rozumět zas o malinko víc..

a ještě něco z jiného soudku: kdo mě zná, ví, že nerada chodím nakupovat. ale... no zkrátka – kousek od sé velhy je taková malá polosámoška, už jsem se o ní myslím zmiňovala. a tam já si chodím, teď už skoro každý den, kupovat housky na svačinu. možná se vám to bude zdát jako prkotina, ale stejně vám to napíšu – prodává tam taková starší paní. už si mě pamatuje, takže když tam teď přijdu, tak se pozdravíme, usmějem se na sebe a pak už se jen zeptá, jestli zase čtyři housky. tak jí řeknu že jo, ona je vyloví z tý jejich bedny, občas i třeba prohodíme pár slov, potom si popřejem pěkný odpoledne a... a to je vlastně všechno:) mám z toho potom vždycky radost. no může se vám tohle stát v supermarketu?

no a na závěr mi to nedá, abych vám nesdělila nejnovější informace o internetu na privátě – dneska jsme s panem domácím jeli navštívit počítačovej obchod, kde mi prý můžou poradit, co s tím mým notebookem je, když se pořád ne a ne připojit k wifi, ačkoli máme novej router a ostatním to funguje. buď je to nějaká nevysvětlitelná záhada nebo prý prostě můj český počítač nemá certifikát, který ten portugalskej router podporuje. takže další pokus bude příští přes kabel:)) já budu po semestru v portugalsku tak trpělivááá:))