Slečno, vy ještě nejste vdaná?

Tak tuhle úsměvnou otázku jsem včera na vlastní uši slyšela:)

To bylo tak: Vracím se z výletu do Conímbrigy a před Sé Novou je jakýsi srocení lidí ve svátečních šatech, mezi nima pobíhá chlápek s kamerou. Velký parkoviště, který o víkendu většinou zeje prázdnotou, bylo nacvakaný, a stále přijížděly další a další auta. Nedalo mi to a zeptala jsem se policajta, co tam tu dopravu řídil, co se to děje.

„No tady je dneska svatba,“  odpověděl mi.

Nějak se mi to pořád nezdálo, protože těch lidí tam bylo fakt hodně, a tak jsem sondovala dál: „A to je asi svatba nějaký celebrity, že?“

„Ne, to je normální svatba, u vás se na svatbu nezvou hosti?“  dostalo se mi tázavé odpovědi.

„Inu zvou, jasně, ale že by přišlo dvě stě lidí...“  odhadovala jsem rychle počet svatebčanů.

„No, tak to je tady normální. A vy slečno už jste vdaná?“  

Nejdřív mi to trochu vyrazilo dech, ale pak jsem se zmohla na odpověď: „Ne, ještě ne... Ale jednou třeba...“

Možná to moc nechápal, možná mi chtěl jen polichotit, no každopádně napůl vážně řekl: „ Taková hezká a ještě není vdaná.. A určitě si vezmete nějakýho Portugalce, viďte? Portugalci jsou nejlepší.“  

Rozhovor se začal rozvíjet v odlehčeným duchu, a tak jsem neváhala, a zeptala jsem se: „A proč?“

Možná ho trochu zaskočila moje drzost, ale už nebylo úniku a odpověděl musel. Dozvěděla jsem se: „Portugalci jsou nejhezčí, nejlaskavější...“

„No nevím,“  říkám, „já jsem tady ještě takovýho Portugalce nepotkala. A kromě toho už přítele mám. Tam, daleko,“  mávla jsem rukou k Česku (jestli to nebylo k Česku, tak to k Česku mělo být:) ).

„Kdoví, třeba tam teď je s nějakou jinou, když vy jste tady!“  provokoval mě. Ale marně. Já vím, koho jsem si vybrala:)

Ještě se mě stačil zeptat, odkud jsem, tipoval z Ukrajiny. Asi kvůli světlým vlasům a modrým očím. Tady v Portugalsku si uvědomuju, jak když vypadáte jinak než ostatní (Portugalci i Portugalky jsou povětšinou hnědooký a hnědovlasý), každý se na vás dívá a určitě si něco myslí. Někdy, že jsem z Ukrajiny, to je ještě v pohodě:)  

Potom už musel odběhnout vysvětlit nějakýmu dalšímu motorizovanýmu svatebčanovi parkování, tak jsme se rozloučili a dál šli svojí sobotní cestou. Nevím jak on, ale já jsem se musela smát:)