Conímbriga aneb Tady začala historie Coimbry

            Autobusová zastávka Conímbriga vlastně není ani značená. Když jedete už asi půl hodiny a podle instrukcí z informací už byste tam měli být, zeptáte se řidiče, jestli tohle městečko už je Conímbriga. Laxně vám odpoví, že ne, že to je Condeixa. Potom si asi uvědomí, že jste turisti, jedete do Conímbrigy a jestli vám neřekne, kde vystoupit, pojedete s ním až na konečnou, a přidá, že Conímbriga bude další zastávka. A tak jsme nakonec vystoupily správně. Nicméně zastávka zastávkovatá to nebyla, jen parkoviště, ani jízdní řád tu nevedli. Důvod je prostý: Zajíždí sem jen dva autobusy dopoledne a dva odpoledne. A to ještě ne každý den:) 

            A tyhle autobusy přiváží většinou jen turisty, protože v Conímbrize žádní Portugalci nebydlí. Už nějakých pár set let. Za dob Římské říše to ale bylo nádherné městečko s chrámem, fórem, lázněmi, obchody, akvaduktem, honosnými domy, zahradou s fontánkami a kdoví čím ještě. Pět set let to městečko kvetlo, potom přišli Svébové, srovnali ho víceméně se zemí a teď se na tabulkách píše – první až čtvrté století ulice,obchod atd. v pátém století: hřbitov.

            Jsou to jedny z nejrozsáhlejších vykopávek v Portugalsku a pořád ještě nevykopali všechno:) Část toho, co už vykopané je, je moc pěkně srovnané v muzeu, a další částí se můžete na vlastní nohy projít. Anebo se podívat na moje fotky;)

            Zavzpomínala sem si, jak jsme se Zbynďou, Evčou, Pepou, Petrou a Zdendou procházeli kdysi Forum romanum... Taky tehdy pražilo sluníčko a taky jsme si marně snažili představit, jak to asi všechno vypadalo, když tam normálně žili lidé. Conímbriga se ale od Říma v několika maličkostech liší;) Tak třeba - z nájezdu Svébů už se nevzpamatovala a vykopávky jsou opuštěné, netepe kolem nich život moderního města. To ‚moderní‘ město, které navazuje na její tradici je 15 km vzdálená Coimbra, už z názvu to slyšíte, což?

            Krásné mozaiky na podlahách bohatých domů se dochovaly mnohdy úplně neporušené. Možná to bude tím, že byly vykopaný někdy v padesátých letech:) 

            Myslíte si, že by bylo možný, aby v Římě prostě dostavěli kus senátu nebo Vestálčina chrámu? Já myslím, že ne, ale tady se takovýho experimentu nebáli, opravdu kousek jednoho asi domu dostavěli a... Najednou dostanou ty vykopávky úplně jiný rozměr, a to i doslovně. Uvědomila jsem si, že oni před těma dvěma tisíci lety v těchhle končinách měli taky hodně velkorysý architekty:)

            Další odlišností pro mě byla atmosféra, ani ne tak ta historická, spíš ta naprosto přítomná. Vydaly jsme se na ten výlet ve čtyřech, se spolužačkama z Brna. A nevím, jestli je chyba ve mně nebo v nich nebo někde úplně jinde, ale prostě to bylo zvláštní. Měla jsem pocit, že se s nima vůbec nedokážu bavit, že mě to, co řeší a čemu se smějou vůbec nezajímá. No ale naopak by to asi fungovalo stejně... Jakoby to všechno byla jenom nějaká šlupka, a já jsem pořád čekala, až se sloupne, ale ona ve skutečnosti je nějaká tlustší nebo to vůbec není šlupka. Pořád mám pocit, že člověk by se přece měl být schopen naladit na stejnou vlnu s ostatníma, ne? A tady to prostě nešlo... A musela jsem přemýšlet o tom, jak je to pro mě neproveditelný mít ráda všechny, i ty, kteří jakoby žili v jiným světě, a ještě k tomu jim nějak sdělit, že existuje víra...  

            Za dvě hodiny jsme měli prohlédnuté jak muzeum, tak vykopávky, snědly jsme svačiny v olivovníkovém sadě a prvním ze dvou odpoledních autobusů jsme se nechaly odvézt zpátky do civilizace. Konec výletu, zvu vás do fotoalba:)