technický patálie nejsou nic proti...

už jsem dlouho nepsala o technických radostech. tedy radostech z toho, jak technika (ne)funguje. tak teď to vynahradím...

net na privátě pořád nic a přestávám pomalu věřit, že se to někdy změní. řešila jsem to tedy předtím, než začlo pršet, pobytem před radnicí. sice to pořád vypadávalo, ale lepší než nic. potom se mi podařilo přes evu získat heslo k univerzitní wifi, dokonce to i chvíli fungovalo a měla jsem z toho ohromnou radost, pře jsem si prostě vzala počítač do školy a mohla jsem v relativním teple, klidu a se slušnou rychlostí připojení hledat předměty, knížky v knihovně, odpovídat na maily a vzkazy, nahrávat fotky a spoustu dalších věcí, však to znáte. ale stalo se, že v pondělí odpoledne se mnou prostě internet odmítl spolupracovat, přemlouvala jsem ho různýma způsobama snad hodinu, ale nic, nedal se. a to nejen ten univerzitní, ale i ten radniční. asi bude problém někde mezi klávesnicí a židlí, ehm. tak jsem psala do šuplíku a doufala, že to snad nějak vyřeším. ale už mě ty technický patálie trochu unavovaly, jsme tu my pro techniku nebo technika pro nás?!  

a tak jsem měla v pondělí odpoledne po vyučování najednou spoustu času, i vydala jsem se pro chleba k večeři do jedné polosámošky poblíž sé velhy. a koho to nevidím u stolku jedné kavárny nad kafem a knížkou? nebyl to pocestný, byla to eva:) ta, od které mám heslo k teď nefungujícímu netu a se kterou jsme šly na portugalské divadlo, vzpomínáte? a najednou mi přišly ty počítačový patálie tak malý, když mi došlo, že mnohem horší než nefungující technika by byly nefungující vztahy... a měla jsem z toho náhodnýho setkání strašnou radost:)

a jak jsme tak povídaly, došel tam její přítel martin, který v coimbře taky studuje. a mluvilo se česky. potom se tam najednou objevil lutz, jejich kamarád. a mluvilo se anglicky. potom náhodou procházela kolem lidie, slečna z francie, se kterou se já znám z indonéské večeře a eva s martinem kdo ví odkud. a mluvilo se portugalsky. tou dobou mi došlo, že lutz, když se jmenuje lutz, je asi z německa. a tak jsme si povídali chvíli německy. ale stejně jsme nakonec všichni skončili u portugalštiny, ačkoli to nebyla mateřština nikoho z nás:)

a jak tak sedíme a je nám dobře, zčista jasna se k nám přitočil nějaký kluk. toho ale neznal nikdo... a že prý shání bydlení pro kamaráda a jestli nevíme o nějakým volným pokoji tady poblíž! hledat tímhle způsobem bydlení třeba v brně je utopie, ale tady v portugalsku, nota bene v coimbře, je to asi možný:) říkal, že si myslí, že tady v portugalsku ještě „funguje slovo“. a já myslím, že měl pravdu, a že jestli ještě chvíli takhle po historickým centru chodil, tak možná i něco našel:)

potom jsme ještě chvilku něco řešili a potom jsme se každý odebrali tím směrem, kam jsme měli předtím namířeno. bylo to moc hezký náhodný setkání s moc sympatickýma lidma, i když trvalo právě tak dlouho, abysme stačili v poklidu vypít jedno galão (málo kafe a hodně mlíka, vidíte, znáte galão, ani o tom nevíte;) ).  až za mnou přijedete, tak já vás do té kavárny vemu, když budete chtít;)