škola pokračuje

omlouvám se všem pravidelným čtenářům mýho blogu za týdenní výpadek, ne že bych vám nechtěla psát, jak se mi daří, ale už to tu není všechno nový a zajímavý a napínavý a překvapující jako první dny, a tak jsem dlouho váhala, jestli ty svoje deníkový zápisky mám vůbec  pouštět na veřejnost... kdyžtak se ozvite s kritikou - zajímá mě, jestli se pořád ještě při čtení portugalskýho příběhu nenudíte, co vás napadá k obsahu, k formě, ptejte se na to, co jsem nenapsala pochopitelně, prostě ať žije zpětná vazba:) a teď tedy co se dělo minulý týden ve čtvrtek:

když jsem dorazila na první hodinu, zase jsem našla jen prázdnou třídu. na chodbě opodál sice postával hlouček lidí, ale nevypadali, že by chtěli dovnitř. myslela jsem, že jsem si spletla učebnu, tak jsem se šla znova podívat na rozvrh. a nespletla, byla to ona, ale pořád prázdná. jen na schodech mě zastavil jeden portugalec, a že prý taky čeká na tu samou hodinu, a tak jsme čekali spolu:) a bylo to moc fajn, probrali jsme studium, univerzitu, totalitní režimy v portugalsku a v česku, současnou situaci, portugalské dialekty a čas plynul. když jsem mu řekla, že jsem z česka, okamžitě z něj vypadlo, že jeho oblíbený autor je milan kundera! (majkiii?;) ) a najednou se, po třičvrtěhodině (!), objevil učitel a normálně začalo vyučování:)) proč mě to pořád znova překvapuje?

následovala hodina překladu portugalština – němčina. o tom, že nějaká taková hodina existuje, jsem se dozvěděla od jedné němky. ani jedna jsme sice netušily, kde se vyučuje, protože v rozvrhu ta učebna prostě nebyla, ale na takové situace už jsme tu zvyklí, a proto jsem se neohorženě vydala na sekretariát. tam je vůbec můj problém nepřekvapil a asi po deseti minutách někde vyštrachali, co jsem potřebovala. inu takhle to tady funguje. nicméně trocha zdravé drzosti se vyplatila, hodina překladu stála za to a odcházela jsem spokojená, konečně jednou... paní, co to učí, je totiž rakušanka, takže portugalsky mluvíme minimálně a němčině rozumím. je nás tam dohromady snad sedm, překlady si budem připravovat předem a potom budeme společně diskutovat o různých variantách. a nebojím se, že bysme opravdu nediskutovali, vládne tam přátelská a veselá atmosféra, která k tomu přímo vybízí:)

další hodina byla portugalština pro cizince, tam už se snad začínám chytat! a kromě toho je moc příjemný, že se tam s víc než polovinou lidí znám, ačkoli jsem tam byla poprvé. a máme speciální skripta, který vytvořil přímo náš učitel, a ten je mimochodem taky sympaťák a vypadá, že i učí rád a to je moc moc důležitý.

další hodina odpadla kvůli nemoci vyučující a tak zbývá poslední – africké literatury. mělo by se začínat v 18, v 18:05 vcházím do budovy a potkávám našeho učitele, jak v pohodě jí jabko a ptá se mě, kde to máme. tak říkám kde a on prý že tam za chvíli dojde:) jsou to zajímavé hodiny, rozkrýváme otázky o tom, jak se vlastně mluví v bývalých afrických portugalských koloniích, kdo v nich  žije, otázky identity emigrantů a imigrantů, rasové problémy a spoustu dalších věcí. je to o to zajímavější, že jedna spolužačka se narodila a prožila 18 let mosambiku, další je černoška, a sám učitel taky prý má z afriky docela dost zkušeností. možná se vám zdá, že to s literaturou má pramálo společnýho, ale myslím, že je to právě naopak. literatura není nikdy odtržená od prostředí, ve kterým vzniká. a tak až se ponořím do první ze sedmi knížek, které máme na programu, určitě se mi bude k porozumění hodit všechno to, co jsme dneska rozebírali.

ještě jedna poznámka – možná to vypadá, že už rozumím a všechno je v pohodě, ale není tomu tak, rozumím pořád děsně málo. ale asi si trošku začínám zvykat na to, že se ne vždy chytám a snad i na tu jejich rychlost a výslovnost a tak.