a třetího dne... aneb poprvé do školy

a třetího dne... aneb poprvé do školy

večery strávené psaním blogů se zatím neprojevují na tom, že nemůžu vstát, to zatím můžu. ale ráno jsme s italkama u snídaně naznaly, že vypadáme jak zombie;-) mimochodem, viděli jste někdy, jak se v itálii vaří káva? v takových maličkých konvičkách přímo na plotně... někdy bych ji měla ochutnat a posoudit, jestli je vyrovná našemu turkovi.

do školy jsem se vydala poučená od timi. večer jsme se totiž zase potkaly v kuchyni (to je prostě centrum každýho bytu, domu i koleje) a probíraly jsme, co a kde a jak a kdy je třeba všechno zařídit. úplně první zastávka byla sevico de relacoes internacionais neboli centrum zahraničních vztahů, kde mě obrali o dvě fotky a dostala jsem mapu s instrukcema, co všechno mám oběhnout, v jakém pořadí, kolik budou za co chtít a tak. mám lhůtu 4.3., tak snad to stihnu. nebudu to tady vypisovat, není to úplně nejzajímavější, to si radši prohlídněte fotky, kudy se na to centrum zahraničních studií jde.

potom jsem našla sekretariát, vystála frontu, dostala rozvrh hodin a mapu fakulty a vykročila na první hodinu. učitelka je velmi přátelská a myslím, že úroveň 2, tzn. ne úplní začátečníci (ale skoro), je přesně pro mě. naše třída je malá, zatím tak deset lidí z polska, turecka, holandska, botswany, itálie, nového zélandu a odkudsi ještě, ale nejspíš se ještě rozroste. je to zatím seznamovací, čili konverzační, jak na hodinách, tak o přestávkách. skončili jsme až kolem čtvrté a to už mi z té portugalštiny šla hlava kolem. a dostali jsme domácí úkoly, první den, uááá!

nicméně když se potom naše skupinka ještě s dalšíma shlukla před fakultou a sdělovali jsme si zážitky a veledůležité informace a řešili kam dál, mluvilo se anglicky. a musím říct, že ačkoli jsem svoje negativní postoje k angličtině na bpd přehodnotila, tady bych radši portugašltinu. což jsem se jala prosazovat, takže zatím je stav takový, že se mluví tak nějak míchaně, stává se dokonce to, že jeden řekne něco anglicky a druhý odpoví portugalsky :)

zatím jediná fotka s lidma (prohlídli jste si už fotky? ne? tak to napravte, je tam pár věcí, který na blogu nejsou) je ze žluté kantýny, cantina amarelha, kam se chodí na oběd. mohla jsem si vybrat mezi špagetama a nejspíš jakousi rybou. i ptám se cože je to za rybu a dostávám odpověď, že pescada. hm, tak to mi sice moc neřeklo, ale špagety si můžu dát doma, že. a protože jsem zvídavý student, tahám s sebou přesně pro takový případy slovník. no nevím, jestli jsem zrovna tohle měla hledat – obědvala jsem prosímpěkně štikozubce obecného.

jo a po vyučování jsem se byla podívat do bytu ilse a anouk (spolužačky z belgie a botswany), kde bych teoreticky mohla bydlet. je úplně v centru, v krásné křivolaké uličce, plný studentů, nádhera. jen ten pokoj je jeden úplně bez oken a v tom druhém je pořád šero. a stojí 200 euro  + 10 net... tu cenu bych možná i překousla, ačkoli mi psala česká koordinátorka erasmu, že stipendia se někde zasekly, ehm, ale tu tmu ne, nutně potřebuju k životu sluneční světlo... kdybych ovšem žila v noci a ve dne spala, mohlo by mi to být jedno, že? ;) neee, budu hledat dál. je tu všude spousta inzerátů a od kamaráda spolužačky mám okopírovanou stránku s inzerátama na bydlení. takže až si ve středu zařídím to portugalské telefonní číslo, mám v plánu odvážit se portugalsky i telefonovat. docela troufalost, myslím, ale jinak to nejde.

den se chýlí ke konci a su ráda, že na kolej nemusím pěšky (ale včerejší třičtvrtěhodinová svižná procházka byla super!), ale můžu svézt busem (už jsem si dokonce zařídila i jakousi výhodnou jízdenku). sice bych teoreticky mohla padnout do postele a probudit se až zítra ráno, ale místo toho mířím do centro comercial da coimbra, sedám k netu a po dvou hodinách na mailu, skypu a signálech odcházím a je mi sice únavno, ale příjemně, protože vím, kolik lidí tady se mnou tady to všechno prožívá:) díky:)