Strach z nevědomosti

            Ach jo, ten strach, ten je někdy taaaak zbytečnej! No třeba já dneska... V jídelně jsou už snad týden letáčky s prosbou o to, aby si lidi přišli v pondělí (to jakože dneska) nechat odebrat krev na fakultu medicíny a zařadit se tak do seznamu potenciálních dárců kostní dřeně pro konkrétního člobrdu s leukémií, Tiaga, který studoval tady v Coimbře. Mezi příbuznými dárce nemá a nutně potřebuje nějakého najít.

            No, když jsem si to poprvý četla, tak jsem si říkala, že bych tam možná i mohla zajít. Jenže pak se vynořily takový ty výmluvy jako – a dyť su cizinka, kdoví, jestli by mě tam chtěli; přece tam nepůjdu sama; za měsíc stejně odjíždím, to nemá cenu; co tam se mnou vlastně budou dělat?! o portugalským zdravotnictví jsem neslyšela zrovna chválu; a tak různě podobně.

            No a dneska, v to pondělí, vidím znova ten letáček a znova to ve mě začlo hlodat. I na univerzitním náměstí byly takový prostěradlový billboardy. Pořádně jsem ten letáček přečetla, zapátrala na netu, jak to s takovým dárcovstvím chodí, prodiskutovala to s HejTim a říkala jsem si – co když zrovna já su ten správnej dárce a rozhodnu se, že tam nepůjdu?

            A tak jsem šla. A už před fakultou jsem si odlehčeně oddechla, protože tam proudily doslova davy lidí. A zpátky taky:) Ve druhém patře na chodbě byla zřízená taková provizorní ordinace, dvě paní rozdávaly dotazníky na vyplnění, další dvě je kontrolovaly a rozdávaly zkumavky a dalších asi sedm nebo osm lidí odebíralo krev jako na běžícím páse.

            První otázka v dotazníku byla, jestli už jsme někdy darovali krev. Trochu jsem se rozhlížela kolem sebe a většina lidí tam měla, že nikdy. A přesto přišli, i když možná museli trochu bojovat s obavami z nevědomosti, jako já. Byly tam opravdu desítky a desítky lidí a pořád přicházeli noví, až mě ta vlna solidarity trochu dojala...

            Bála jsem se úplně zbytečně, prostě šlo jen o odebrání krve. Ta pak půjde do laboratoře a kdyby se našel někdo kompatibilní s dárcem, udělá se ještě jeden odběr, aby se zjistily podrobnější informace a pak teprve, když všechno bude sedět, by došlo na vlastní odběr dřeně. A tak jsem další člověk v celosvětový databázi:)

             Ta paní doktorka při přípravě prý: „Vy nejste Portugalka, žejo?“ Tak jsem jí objasnila co su a ona že byla v Praze a že se jí moc líbila a že to byla poznávací cesta Praha - Vídeň - Budapešť:) Byla moc milá, a tak jsem se ještě optala, jestli tolik lidí je tu od rána. Prý jo a už jsou z toho docela unavený... Ale přesto se na nás všichni usmívali a vládla tam dost dobrá atmosféra:)

            Jestli uvažujete o tom, udělat první krok k dárcovství krve nebo právě kostní dřeně, nebojte se!

 

A protože lidi se nejvíc bojí toho, co neznají, na téhle adrese si můžete přečíst stručně a jasně spoustu podrobností:

 

http://www.cck-cr.cz/cz.php?id=bdk o dárcovství krve
http://www.czechbmd.cz o dárcovství kostní dřeně